Papoušci

Chov exotického ptactva je velmi specifickým koníčkem.Nejen papoušci, ale i některé další druhy ptáků chované v zajetí okouzlují svými barvami, temperamentním chováním a inteligencí. U některých lidí se pořízení jednoho jedince časem zvrhne v chovatelskou vášeň a takový chovatel nakonec vlastní několik párů a pravidelně odchovává mláďata. Začátečník si musí ovšem uvědomit, že zkušenosti je nutné získat chovem nenáročných druhů. Občas se setkávám se začínajícími chovateli, kteří si vyhlédnou podle obrázku v encyklopedii nádherně vypadajícího papouška a ihned si ho pořídí, ačkoliv se může jednat o obtížně chovatelný druh. Takové chovatelství často končí rozčarováním. Nejvhodnějšími exotickými ptáky pro začátek jsou obecně známé andulky, korely,agapornisové, kanáři, zebřičky aj. Dnes se vyskytují v různých barevných varietách, které vyšlechtili chovatelé v průběhu domestikace a výběr barev je opravdu pestrý. Těmto ptákům stačí relativně málo prostoru, takže se vejdou i do bytu. Je vhodné si uvědomit, co od chovu ptactva očekáváme. Někdo chce jednotlivě chovat andulku jako společníka a pokusí se papouška naučit“mluvit“, jinému se líbí zpěv kanářího samečka, další se těší na kousek živé přírody v bytě a bude se věnovat odchovu mláďat. K prvnímu případu bych rád zdůraznil, že ptáci a papoušci obzvášť v přírodě vytvářejí velice pevné partnerské svazky. Chceme-li mít papouška, kterého si plně ochočíme a pokusíme se naučit ho vyslovovat nějaká slova, musíme se mu plně věnovat a trávit s ním spoustu času. V podstatě mu nahrazujeme partnera. To platí obzvlášť u velmi inteligentních papoušků, k nimž patří například papoušek žako. Tito papoušci jsou v poslední době docela v módě. Jsou-li chováni jednotlivě, dokáží vyslovovatvelké množství slov, ale vyžadují neustálou pozornost, jinak trpí psychickými poruchami. Častým příznakem takového problému je sebepoškozování. Postižený jedinec si neustále vytrhává peří a nakonec může zůstat zcela holý. Jsou-li tito ptáci chováni v páru, tak se mluvit většinou nenaučí, ale odpadá tím závislost na chovateli a riziko automutilace(sebepoškozování) je malé . Přilnout ke svému majiteli dokáže víceméně každý opeřenec, ale naprostá přítulnost závisí na druhové příslušnosti a povaze vašeho svěřence. Také talent k opakování slov je velice individuální. Vhodných druhů je relativně omezené spektrum. Pro začátečníky bych doporučil již zmiňovanou andulku, pro pokročilejší chovatele papouška žako. Zájemci o odchov mláďat se nabízí celá řada australských(např.rosely), asijských(alexandři), jihoamerických(amazoňani) a nebo afrických(agapornisové) papoušků. Exotických ptáků držených v zajetí je ovšem několik desítek druhů a každý má svá specifika.Krmení je také pro každou skupinu jiné, ale dnes je v nabídce široké spektrum kvalitních komerčně vyrábených krmiv. Zdravotních potíží, které mohou ohrozit vaše svěřence je celá řada. Nejčastěji se vyskytují trávící obtíže způsobené nevhodnou skladbou krmiva nebo nemytými doplňky krmné dávky, např.ovocem či zeleninou. Dalším problémem je obezita způsobená příliš vysokým příjmem tuků a nedostatkem pohybu. Tato nerovnováha může vést i k poškození jater. Ptáci trpí i různými vnějšími i vnitřními parazity, např.roztoči, hlísty atd. Vhodné je upozornit i nanebezpečí při vaření na teflonovém nádobí v místnosti s klecí. Zahřátím se z teflonu uvolňují plynné látky na které jsou ptáci silně citliví a při vysoké koncentraci může dojít i k otravě. Orientace v celé problematice chovu exotického ptactva vyžaduje pečlivé studium odborné literatury a nebo opakované konzultace se zkušenými chovateli, popř. veterináři specializujícími se na aviární medicínu.